Jídelní okénko XII.

A máme polovinu týdne vážení.
Utíká Vám to taky tak rychle? Baňky vystřídaly vajíčka, z kabátů jsme šli rovnou no jarních bundiček no...a ani jsme se nenadáli. Vejce jsou pryč, stromy kvetou a ještě včera snad bylo pondělí? No a už za chvíli je zase konec týdne. Chaos nad chaos...

Ale ani to mě nevyvedlo z míry a pořád vařím, pořád jím...a ráda!

Nevím jak Vy, ale mě teď teče slina na saláty, barevné jídlo, čerstvost a křupavost.
Už nepotřebuji teplé a hořící jídlo (ale ráda si ho dám), už mě lákají i salátky, které jen volají JARO!
Tady jsem si udělala výborný oběd po těžkém tréninku a nepříjemném dni v práci.
Ledový salát jako lůžečko pro pohanku se směsí zeleniny, na ní opečený uzený tempeh a na vrch - jako třešínka, rozmačkané avokádo, které to vytunilo do nebes!

A to je tak, když Vaši kolegové vědí, co milujete.
Na můj svátek jsem dostala luxusní domáci vajíčka od kolegyňky a od mého anděla v práci jsem dostala avokáda a kytičku.
Úžasné, mít kolem sebe takové lidi.

Když se nestíhá, sahám po své zásobě tyčinek, kaší apod.
Tady jsme po práci ihned vyráželi za rodinou, takže jsem si v autě jakožto svačinku dala tuhle marcipánovou tyčinku.
Byla výborná a voněla jako Mozartovy kulky!

Manžel vařil...a splnil mi přání. Všechno upečeno - brambory, celer, mrkev, petržel i tempeh. Jeden plech - jedno jídlo.
ÍZY PÍZY.

No a občas se mi stane dvakrát v týdnu, že to nejde...QUEST bar s arašídy byla úchvatná,. Měkká, vláčná a plná oříčků.

Nejsou sladké? Ano.a doslova. Moje jarní boží formičky na pečení.
Fazolové brownies jsem na nějakou dobu zapomněla péct...ale jen co jsem si na něj vzpoměla, bylo na jídelničku hned 3x v týdnu.
A když jsem do něj rozdrtila kakaové boby, bylo to jako čokoládová bomba!

Miluju Monstery ZERO...ano, neměla bych...ale jednou za čas na ně dojde a pak si to vychutnávám. A tady ten mi vyloženě zlepšil den!

S jídlem mám spojenou pohodu, Je to pro mě rituál a potřebuji k němu klid, mnohdy se tak tedy stává, že se v práci odbývám a jím jen tak na rychlo něco, aby mi nekručelo v žaludku, ale pak se těším domů, kde mě čeká jídlo ve své pravé podstatě, kdy to nejsou jen kalorie pro tělo, ale i zážitek a radost pro dušičku. 

Máte to podobně? A nebo si vychutnáváte jídlo po celý den, i přesto, že je to třeba v práci/ve škole/na cestách?

Mějte pohodovou středu!

Vaše M.