Nový začátek

Ahoj všichni!!

tohle je můj úplně první příspěvek na můj úplně první blog.
A proto, aby tento příspěvek měl hlavu a patu, rozhodla jsem se, že nejlepším jeho tématem bude, uvést vás do mého života. Obrazu toho, co dělám, proč to dělám a jak..A vlastně...o tomhle všem bude i tento blog.

Jak jistě tušíte, jde o jídlo, zdravý životní styl, cvičení a prostě...zdraví jako takové. Pro mě se to stalo životním cílem a vlastně součástí každého dne, stejně jako pro většinu z vás, kteří tyto blogy čtou.
I mě jsou a byli inspirací blogy váš všech...vaše příběhy, proměny, síla a odvaha.

Abych to tedy uvedla na pravou míru. Svůj život jsem začala měnit před více než sedmi lety (uff...teda vypadá to děsivě, když to vidím tak napsané!). Je mi 23 let (za chvíli 24) a můj život se začal měnit na střední škole. Je nutné říct, že do mých 16-17 let jsme "pilně" pracovala na tom, abych měla hezkou nadváhu a tělo, na které jsem nebyla zrovna pyšná....ale ani nijak jsem tím netrpěla. Prostě lidi kolem mě si na to zvykli, nikdo mě neponižoval a měla jsem přítele, který mě miloval takovou, jaká jsme byla, tak ....co řešit?!?
Začala jsem chodit na praxi, byla jsem v učení jakožto kuchař/číšník a tehdy přišel BOOM!
Chodila jsem často do práce na více než 12 hodinové směny (servírka v hotelu), nejedla jsem a mezi směnou jsem si "odskočila" na hodinu aerobiku a do fitka. Asi tušíte, jak to pokračovalo...mé tělo na sebe nenechalo dlouho čekat a tak jsem začala rapidně hubnout. Na startu jsem měla 97 kilo.
Když jsem viděla, jaké výsledky tento život má...zalíbilo se mi to natolik, že se z toho stal nejen cíl, ale řekla bych, že to byla spíše posedlost. Jedla jsem velmi málo a někdy raději nic. V práci jsem vypila i 5 litrů vody denně. Prostě..řítila jsem se do záhuby.
Ovšem nemuselo to trvat příliš dlouho a neměnilo se jen mé tělo...ale i já sama. Moje nálada byla neustále na bodu mrazu. Únava byla nekonečná. Usínala jsem v půlce věty a nebyl měsíc, kdy bych nezvracela z běžného jídla. Hold...můj krutý styl si vyžadoval svou oběť. Nic mě nebavilo a když už mě přece jen někdo někam vytáhl, moje téma? Jídlo, dieta, ostatní holky, postava...bla bla bla bla. Prostě děs!
Nemyslete si, ale že se to všechno odehrálo v jednom roce. Toto období vládlo celé tři roky, dokud jsem se nevyučila.
Nesnesla jsem už vyděšené a ustarané pohledy rodičů, obavy mých nejlepších přátel a starost mého přítele. A tak jsem s tím přestala. Přestala jsem chodit do fitness, jedla jsem běžně, avšak už nikdy jsem si nedala chipsy, řízek, pečený bůček se zelím a knedlem nebo nedejbože fastfood! A ne proto, že bych nechtěla (i když ano, nechtěla) ale také pro to, že jsem věděla, co by mě čekalo večer. Bolesti, nevolnost a 2 dny neschopnosti...
Po vyučení jsem si dodělala maturitu a můj život se vrátil do normálu. Hubla jsem tak postupem času a ani jsem se nějak nesnažila na tom pracovat. Samozřejmě jsem už nejedla nikdy stejně.
Moje cesta je a byla opravdu velmi dlouhá. Řekla bych, že více méně byla hodně lenivá, laxní a když si uvědomím, co všechno jsem už mohla dokázat, je to celkem k pláči....ale bohužel, čas nejde vzít zpátky.

Po maturitě jsem nastoupila na VOŠ, kde studuji posledním rokem mediální komunikaci a můj život se nějak ustálil na škole, příteli, přátelích a to pořád dokolečka. Roku 2012 můj přítel dokončil vysokou školu a s nadějí společného bydlení jsem se nadchla do změny mého života. Nějak jsem cítila, že stávám na jednom místě a tak to nechci.
Od nového roku 2013 jsme si vybrali brzy nový byt, a tak když jsme ho koupili, bylo jasno. Příjde změna a to nejen ta, že se oba odloučíme od rodičů, ale začneme žít po svém. A tak se stalo. Celý loňský rok jsem střádala informace, vzpomínala na můj fitness začátek, stravu a všechno s tím spojené a v tom jsem narazila i na vás, milé dámy...Četla jsem vaše blogy každičký den, zkoušela recepty a nechávala se ovlivnit.

Konkrétně:¨

Delicious blog Lucie
Beutygloss
eat run love
fitnessgirl
mojetelo (chci se cítit a být fit)

Vám dámy patří můj velký dík! Staly jste se mou velkou inspirací ať už v jídle samotném a nebo v celkové změně! Pomohly jste mi, ani o tom nevíte. Sleduji vaše blogy a některé vlastně od jejich zrodu a opravdu, klobouk dolů. Děkuji Vám, za inspiraci a odhodlání.
Začala jsem díky Vám věřit, že to všechno dokážu sama....a stalo se:-)

Abych se ale vrátila k myšlence. V září loňského roku, po tříměsíční rekonstrukci, jsme se nastěhovali do našeho bytu a můj život se změnil. Začala jsem se plně stravovat dle mých představ (ne že bych doma nemohla, ale nechtěla jsem ostatní omezovat a ovlivňovat). Nakupuji po zdravých výživách a je to...wow.
Od listopadu jsem začala na mnohá doporučení cvičit. Chtěla jsem se změnit a stát se silnou a vytrvalou ženou. Ne jen vytřepanou, sice "zhublou" holku, která nic nevydrží.
Začala jsem cvičit denně a je pravda, že teď už nemůžu přestat. Samo tělo si zvyklo a vyžaduje si pohyb přirozeně a tak se mými společníky staly: Jillian Michaels (překvapivě;-)), Boh Harper (moje srdeční záležitost). Zuzka Light (někdy ji opravdu nesnáším jak to bolí), Casey Ho (dokonalost sama) a mnozí další.
A tak ...jsem tu dnes. Vážím momentálně 67 kilo. Ano...třicet kilo jsem odstranila a už je nikdy nechci vidět zpátky.
Cítím se silnější než kdykoli předtím a i když cvičím krátkou chvíli, když kouknu do zrcadla není to jen radost z toho, že obleču menší džíny ale hlavně je to hrdost. Jsem hrdá na to, že jsem to zvládla a těším se, až se zase za rok ohlídnu a uvidím ten kus cesty...

A to je asi ten pravý důvod, proč tento blog vznikl...Miluji vaření, je mou vášní. Miluji svůj život. Miluji pohyb a sílu, kterou mi dává. A to všechno tady najdete.

Děkuji všem, kteří můj příspěvek dočetli až sem.
Těším se na své první komentáře a těším se, až napíši další příspěvek.
Vaše M.