Jídelníček líné Mirky II.
Hezké brzké ránko přeji!
WOOOHOOO PÁÁÁTÉÉÉÉK - tak nějak jsem odcházela včera ze školeni!!! |
Jak vidíte, jsem nenormální a i když je víkend a všichni ještě spí (i u mě doma), já už tady od pěti čumákuju do stropu a připadám si přesně jako Helenka Růžičková ve Slunce seno...
No ale..k věci. Dneska to bude opravu jen archivně, protože jak název napovídá...jsem líná! A už to nikdy asi nebude článek: Obědy líné studentky....To už dávno ne! Achjo, od pondělí jsem už i pracující (oooo jaká hrůza Mirko, jsi jediná na světě!) a zároveň studentka, takže výstižnější a přesnější bude prostě líná Mirka (resp. momentálně nic nestíhající!!!).
Je fakt, že jsem s novou prací nepočítala tak rychle. Ještě minulý týden jsem byla na dvou kolech výběrových řízení, v pátek smlouvu a pak ŠUP ŠUP v pondělí hned do práce. Takže..voilááá, jsem tady!
Zjistila jsem, že absolutně nestíhám momentálně nic jiného, než ráno v 5:30 vstát, nasnídat, fofrem do práce na 7:30 už sedět u PC, poslouchat školení (opravdu nekonečné, dlouhé a plné informací, takže škola je celkem máček...) a v 16:10 zase autobusem zpět do vísky, kde do sebe hodím sváču, zacvičím si rychlostí blesku, sprcha a pak následuje COOOOO?? No žádné lehárko, Mirko!!!
Vezmu sešit a přepisuju si otázky do autobusu, abych se mohla později po cestě učit, protože nebude kdy jindy, že ano! A abych se nenudila, tak ještě večer, cca kolem té deváté si projedu učení do práce, které jsme dostali jako samostudium, uvařit si oběd na další den do krabičky, svačinu pro přítele, večeři někde mezitím vším naházet do sebe a lidi..je deset, půl jedenácté a moje oči jsou mimo mé tělo. Usínám jako mimi a ráno znovu a znovu a znovu.
Abyste tušili, co za práci to je...Je call centrum. Žádná sláva, já vím, ale je to u jednoho z těch TŘÍ našich momentálně největších operátorů a prostě..nějak se začít musí. Vzhledem k tomu, že má praxe je opravu jen ta školní, sice dlouholetá ale na ni každý kašle, tak jsem se prostě chopila šance. A ono to vyšlo!
No, moje škola sice trpí, protože nestíhám nic (aleluja že jsem odevzdala práci) a tak jsem zvědavá, co přesně za měsíc budu říkat. Jestli tady bude článek plný radosti, oslav a spokojenosti a nebo ubrečené a depresivní parte!
Ale abych přešla k těm obídkům...V poslední době jsem si zvykla přidávat si k jídlu velkou spoustu zeleniny a moc mi to vyhovuje, takže abyste se nedivili, co to na tom talíři vlastně je!
Všechny jídla jdou vzít sebou do práce do krabiček, takže to byla celkem tento týden stejná nebo aspoň podobná parta. Sice jsem teď hojně využila kuskusu, protože co si budeme povídat. Není nic snazšího, než spařit kuskus (samozřejmě kromě pečiva, které se mi nechtělo tahat denně). Takže teď je mým velkým kamarádem. Ostatně, jako již dlouhááá léta. A ke všemu mi teď zachraňuje odědy v práci.
Tak lidi, přeji vám krásný víkend, i když je opravu ošklivý, a fakt nevím, jestli dneska nepojedu do Ostravy na raftu, protože tohle není normální! Jedu se podívat na Karneval chutí, tak třeba tady něco z toho padne, něco si ukuchtíme a nebo prostě se jen podíváme, jestli to stálo za to!
Jdu snídat a pak co? No ano, Mirko! Učit se:-)
Tak mějte aspoň příjemný a fajn den,
Vaše M.
(foto zdroj: www.team-legend.fr)
Komentáře
Okomentovat