První měsíc v posilovně + foto pro srovnání...

Tak lidičky, uteklo to jako voda!

zdroj: http://www.thehealthyboy.com/

Jak ohraná fráze, já vím. Ale jak jinak to popsat? Ani se mi nechce věřit, že je to měsíc, co jsem si koupila permanentku do posilovny. A fakt, kalendář na mě bliká ostošest a je to tak! MĚSÍÍÍC!

Jak jsem se cítila po prvních návštěvách si můžete přečíst v jednom z mých starších příspěvků.

Přijde mi to vtipné a velmi vzdálené. I když je to jen měsíc, 30 dní nebo 4 týdny...

Je nezvyklé se na to dívat dnes a říkat si, co jsem "tehdy" řešila a hlavně, na co jsem celou tu dobu čekala? Nevím, asi ten strach, obavy, stydlivost, předpojatost a předsudky jsou prostě v nás tak zakořeněné, že to brání dobré věci!

Je mi jasné, že je nás víc, nebo aspoň podobně smýšlejících nebo prostě těch, kteří už prozřeli?! Každopádně důležité je, že se to změnilo.

A těch k mým poznatkům, dojmům a také výsledkům...

1. ORGANIZACE ČASU, ROZVRHU, PRÁCE, ŠKOLY, NÁKUPŮ A JÍDLA...

toto je asi jeden, pro mě, nejdůležitější dojem ze všeho.

Mám pocit, že můj život poslední 4 týdny jede jako rozvrh ve škole...ale netýká se jen pracovní doby, ale vlastně celkového fungování. 

Plánuju si co budu jíst, kdy kam a s kým jdu. Kdy jdu nakoupit a kdy nestíhám, protože jinak to pro mě fakt nejde udělat jinak. 

Do toho samozřejmě plánuju svatbu. Nevím, jestli jsem Vám to tady někde psala...ale je to tak. Čas kvapí a za 14 dní budu vdaná. (ježiš, teď jak to vidím napsané, je to zvláštní pocit). 

Takže zakomponovat do mého života ještě toto je nadlidský výkon. Ne, kecám. Vím, že mnozí z Výs mají miminka, manžely/partnery(ky). Nic není jednoduché, ať to bylo, že jsem se učila do školy, na závěrečné absolutoria, hledala si práci, začínala s prací.. Je to vždy jen o tom, jak se tomu člověk přizpůsobí, život je boj!

2. SPÍM TAK DOBŘE JAKO DLOUHO NE

Toto je druhé velké plus, které posilovně dávám. Opravdu spím tak DOBŘE!, že to je až hanba. Poslední půl rok  jsem se spíš jen tak válela, usínala u TV  a zase se probouzela, v noci se neustále převalovala a ráno vstávala otrávená. Teď? Tělo jako hodiny (celý život). Vstávám pár minutek před budíkem, nabitá energií a dokonale vyspaná. Vrátily se mi sny. Dlouho jsem si už nemohla vzpomenout, zda se mi něco vůbec zdálo, teď? Mám snů až běda. 

Prostě se mi zkvalitnil spánek a to je pro mě nejvíc!

3. RADOST

Nevím, jestli je to všechno fakt tím cvičením, každopádně mám teď ze všeho radost. Makám, jsem v pohybu, baví mě to! Je super, že jsem plná ...endorfinů? Asi..

Jsem prostě nějak veselejší, umím si to užívat a i když mám třeba z práce špatnou náladu, vracím se domů super naladěná, protože v posilce to prostě nějak ...odpluje v zápalu boje

4. ZVYKLA JSEM SI NA BOLEST

Zní to asi divně, možná jak z nějakého trapného filmu rádoby bojovníků ninja, ale u mě to má trošku jiný význam. 

Na bolest jsem si zvykla, to je fakt. Ale rozhodně to není bolest, která ubližuje a ničí. Zvykla jsem si, že po každém tréninku cítím, co jsem dělala, že tělo pracovalo a hlavně, že sílí.
Tento týden jsem jela od neděle v kuse a musím uznat, že tělo už včera na tréninku stagnovalo. nepracovalo tak dobře jako na začátku týdne, takže o víkendu mu dám zasloužený odpočinek, ať se zregeneruje a může přes týden zase jet naplno! 

5. POKROK

To je asi první věc, na kterou se mě každý ptá. Má to smysl? Máš výsledky? 

Já většinou odpovídám,...že to nedělám pro to. 

Dobře, kecala bych, kdybych nechtěla mít menší velikost riflí a vypadat v plavkách jako Zuzka L.

OK, jasně, chtěla bych!

Ale to všechno by nemělo smysl, kdyby k tomu nevedla cesta, po které teď jdu. Pro mě cesta nemá žádnou konečnou hranici ani specifický cíl. 

Hodně lidí si myslí, že po svatbě toho nechám. protože teď to dělám přece kvůli šatům. Jenže to mě ani nenapadlo, až tento týden, když se mě na to zeptala kamarádka ve fitku. 

Cožpak to má nějaký smysl? Tak jako nemají smysl diety na 30 dní, 50 denní půst nebo všelijaké zvěrstva. Prostě to je celoživotní záležitost a já to chci dělat, dokud budu moct. 

Každopádně pokroky vidím. 

Zvednu více závaží než na začátku. Před měsícem jsem většinu cviků  prováděla na strojích BEZ ZÁTĚŽE! 

Teď přidávám po týdnu vždy jednu "cihličku".

Dnešní foto...

Já před 1 měsícem...

Ty zkušenější z Vás si jistě řeknou..."žabař". Jo, je to možná maličko, ale pro mě je to začátek a já nehraju na to: Kdo zvedne víc. Prostě jedu to, abych překonala samu sebe. Být lepší než já min. týden je pro mě to největší vítězství. 

Už se konečně zvednu. Dělat zkracovačky ve visu pro mě byl nadlidský výkon. Tento týden je konečně dokážu sama, bez pomoci trenéra. Juchůůůů!!

Taky se rýsuju. Vidím, že břicho se "stahuje", stehna se tvarují a ramena sílí. Jestli jsem shodila...váhově fakt nevím. Kecala bych, protože jsem se přestala vážit. Možná to udělám, ale ...nějak se mi na tu váhu nechce. 

Ale min. týden o víkendu jsem oblékla letní 3/4 kalhoty...a byly mi volnější jak v pase, tak přes stehna. Takže, něco tam bude!

Možná to nejsou nějak extra výsledky, ale i tak z nich mám obrovskou radost!!!

Být fit a aktivní je celoživotní chleba. Tak jako dýcháme, jíme a spíme, tak bychom se měli i hýbat. Přirozeně. Spousta lidí zapomněla, co to pohyb znamená a je to velká škoda. Pokud můžeme, dělejme to. Až přestaneme moct, budeme si to vyčítat. 

Neříkám, že všichni musíme naběhnout do posilovny, tahat X kilo a potit krev ale vždy lze nalézt zlatou střední cestu, no ne? 

Každopádně jsem se vyfotila abych mohla porovnat, co měsíc v posilovně se mnou udělal.
Musím říct, že váhově jsem se nezměnila ani o deko! Opravdu, držím pořád stejnou váhu a cm jsem teď nějak neměla čas řešit.

Držte mi palce lidičky, budu je potřebovat! I já se držím Vás, které sleduji pravidelně a dodáváte mi  inspiraci, když ta má nefunguje. Dáváte mi sílu, když má povoluje...

Přeji Vám všem hezký víkend a poklidný den, 

Vaše M,