Jíme, abychom žili nebo žijeme, abychom jedli?
Všichni, kteří si prošli jakýmkoli druhem poruchy příjmu potravy vědí, že všechny mají stejný základ. A to ten, že stanete obětí jídla. A to doslova. Všechno se kolem něj točí. Celý Vás den, noc, myšlenky...Přemýšlíte jestli to máte jíst, nemáte jíst, kolik, z čeho to je a proč. Bojujete s chutí, nebo naopak nenávistí k jídlu....
I já jsem byla a částečně stále jsem posedlá tím, že až příliš přemýšlím nad tím, co jím, v kolik a proč. Jestli tohle "smím nebo nesmím" a občas se přistihnu, že je to až posedlost. Každé ráno na váhu, zda už to teda končeně kleslo, a když ne, tak teda "přitvrdíme" a za trest NIC NEBUDE a pořád dokola. I s tím vědomím, že vím, že je to špatně...
U mě se ale něco změnilo...
A to, že jsem si začala jídlo užívat. Opravdu. A to se vším všudy.
Přestala jsem nad tím pořád přemýšlet a hlavně. Přestala jsem si vyčítat a trestat se a pořád se vracet na začátek. Nějak instinktivně si volím zdravou variantu jídel a nebo její odlehčenější a plnohodnotnější verzi. Nejím věci, po kterých je mi zle, j ako např. řízky, smažák, hranolky a fast foody. Nejím knedlíky, protože je nemám ráda a ani zákusky, protože ...to prostě není moje parketa. Ale v létě jsem chodila na zmrzlinu, protože to k tomu prostě patří. Dávala jsem si koktejl a užila si léto, jako snad za posledních 7 let ani jednou...
Neřeším, jestli váha lítá tam nebo zpátky. Oblečení mi sedí, cítím se fajn a hýbu se pravidelně, aby tělo nevyšlo ze cviku. Ale že bych měla hysteráky z toho, že jsem dnes nebyla ve fitku. To už taky není pravda.
A tak pro maalou ukázku, jak vypadá pohodový život...,moje jídlo...
Myslím, že se dá život užít i jinak, než jen přemýšlet nad tím, co jíst a nejíst. Nějak jsem k tomu dospěla a je mi teď nějak lehčeji na světě i přes ten fakt, že jsem od jisté životní změny přibrala 3 kila. Nejsem na ně pyšná, ale nedělám si z nich hlavu. Jsou tady a až bude čas, tak zase půjdou zpět, až se i můj život ustálí a nebude kolísat stejně, jako ta váha. Ale do té doby, mám v plánu si život prožít a ne protrpět. Tím nechci říct, že nemám ráda sport, pohyb a zdravé jídlo. Jen už nechci mít měřítkem dietu, trénink a pocit, že si něco dlužím, za něco se musím potrestat a dohánět něco, co jsem včera nestihla...jako například trénink, protože jsem šla k babičce na návštěvu.
Mé naprosto favoritní pečení...fazolové brownies. Je to pro mě to nejlepší co se dá upéct a ke všemu to není žádné "šlehačkové hřešení". Opravdu mi to moc chutná a na snídaně si ho dopřávám moc ráda.
Důkaz místo slibů. Další alternativa fazolového pečení. Tady jsem přidala ještě banány a posypala mandlemi, které jsem vyjedla dřív, než to stačilo vychladnout :-D
A další snídaňová báseň. Jáhelník se švestkama. Není to nic kalorického a ani se po tomto jídle necítíte přecpaní. Měla jsem ho na snídaně i na jeden oběd to vyšlo. Necukruju, sladím stévií a švestky se skořicí. Nemělo to chybu. Podzimem to jen vonělo.
No a k podzimu, aby nepatřila dýně. Tady jsme se hecli a udělali dýňový nákyp se sýrem. Bylo to moc dobroučké a jedli jsme to ještě horké. Stálo za to, to trošku nechat vychladnout, šlo i krásně vyklopit a opravdu příjemné jemné jídlo, které vonělo sýrem a muškátovým oříškem. Hodilo by se to jako příloha k masu. Tady na večeři dvě mističky pro jednoho stačily...
No a dýňové pokračování. Zapékaná plněná dýně se opravdu povedla. A moc! Dýni jsem pomatlala olejem jak zevnitř, tak zvenku a jelikož mám malou troubičku, polovina dýně šla ještě na dva díly a bylo to fajn. Předpekla jsem si dýni a pak si zvlášť udělala náplň. Tady jsou fazole, kečup, vajíčko, pórek a zelenina. Nahoru ještě trošku sýru a bylo to. Oběd a večeře (z celé dýně) byli na světě a já jsem si moc pochutnala!
No a tady včerejší oběd. Zdravá verze jedné z největších "prasárniček" fast foodu na světě. A moje verze? 100% Hovězí mleté maso, 40% čedar, zelenina, domácí kečup, špaldová houska (novinka v Albertu). Co víc si přát? Dokonalá chuť, s láskou připravená, snědená při dobré společnosti?
To je život...
Večeře pro jednoho...a složení? Květák, 1/2 mozarely, vajíčko, kečup, zelenina a 1/2 balíčku tvarůžek. Vypadá to jako prasárna ale zdravá alternativa pizzy byla tak moc dobrá. A ještě po cvičení a snědená u dobrého filmu, s dobrým čajem a v posteli? Podzim je tadyyyyy...
A další zdravý počin, květákový chlebíček s proteinem. Málo jsem ho sice osladila, ale s tvarohem od Milka byl vynikající snídaní - dvě snídaně z této formičky vyšly. A to jsem kousek ochutnala hned po upečení. A můžete si ho dát i večer a kdykoli během dne....je to přece jen květák, protein, vajíčko ...
Myslím, že se dá život užít i jinak, než jen přemýšlet nad tím, co jíst a nejíst. Nějak jsem k tomu dospěla a je mi teď nějak lehčeji na světě i přes ten fakt, že jsem od jisté životní změny přibrala 3 kila. Nejsem na ně pyšná, ale nedělám si z nich hlavu. Jsou tady a až bude čas, tak zase půjdou zpět, až se i můj život ustálí a nebude kolísat stejně, jako ta váha. Ale do té doby, mám v plánu si život prožít a ne protrpět. Tím nechci říct, že nemám ráda sport, pohyb a zdravé jídlo. Jen už nechci mít měřítkem dietu, trénink a pocit, že si něco dlužím, za něco se musím potrestat a dohánět něco, co jsem včera nestihla...jako například trénink, protože jsem šla k babičce na návštěvu.
Co vy? Jak vy si užíváte podzim? I když dneska to spíše vypadá už rovnou na zimu, co?
Já se hřeju teplým hruškovým čajem, právě jsem dojedla jablko na svačinu a těším se na odpoledne, kdy po práci zajdu s pejskem, dám si trénink doma v teple...sprchu, dobrou svačinku a zalezu s hrubýma ponožkami do postele!
Krásný den vám Všem,
vždy a Vaše M.
Komentáře
Okomentovat