Moje poprvé...

Dobré ráno všem…a ne nebojte se! 

Nebudu Vás seznamovat s mým intimním životemJ, i když se to tak mohlo zprvu zdát určitě byste se zasmáli...Každopádně jedná se o mé zcela jiné..poprvé!

Jak jsem již několikrát avizovala ve svých předešlých příspěvcích. Rozhodla jsem se pro totální změnu. Vykašlala jsem se na všechny vlny. Na předepsané jídelníčky a na strach z každé kalorie navíc. Z vysoka jsem se „vyprdla“ na výčitky z jedné zmrzliny a už vůbec nerespektuji ty kecy…ovoce NE, bílý jogurt NE …NE NE NE NE!

Užila jsem si víkend, který byl plný sluníčka (myslím tedy ten poslední, který takový byl), dala jsem si jogurtovou zmrzlinu na náměstí, v klidu jsem si dala odpoledne jablko a plnou mísu melounu a neřešila jsem, co to asi udělá, kolik kalorií, sacharidů kousek melounu asi má...? Nevím a ani to vědět nepotřebuju.

Moje rozhodnutí??? Rozhodla jsem se, že navštívím posilovnu.

V mém pidi městečku jsou hned dvě! Takže jsme vlastně velkoměsto ne? NO! Přímo metropole!

Jedno fitness je především a pouze pro ženy. Je to fajn, jedná se o kruhový trénink, dohlíží na vás mladé kočky, které si dodělávají vysokou a zároveň otevřely toto zbrusu nové fitko. Je to krásné, čisté…ale pro mě velmi slabé a nesplňuje to mé představy o dřině, tvrdé práci a dozoru, který nutně potřebuji. Už mě nebavilo se doma každý den trápit, cvičit a nemít ty super výsledky.

Sleduji mnohé z vás, které za 5 měsíců dokázaly své tělo vybičovat k neskutečným změnám a výkonům. Bohužel. U mě jsem toho nedosáhla. Cvičím od listopadu loňského roku a byť jsme si tělo vytvarovala a lehce posílila. Není to ono. Moje váha za celou dobu neklesla na stálo ani o gram. Pořád mi lítá kilo sem tam…a nic z toho. Stále nosím stejné rifle, stejné sukně…

Posilovna, kam jsem se rozhodla je zejména pro muže. I když, nikde to tak není psáno. Ale je to skutečně posilovna v pravém slova smyslu. Už jsem to nemohla vydržet a tak jsme se hecla! 

Napsala jsem majiteli – trenérovi email, s tím co potřebuji a jestli by mi pomohl. Odpověď jsem měla téměř okamžitě. S telefonním číslem…zavolala jsem. Odpověděl mi příjemný chlapík, domluvil se semnou  na konzultaci a už jsem v tom lítala! Nedalo se couvnout…a je fakt, že mě to několikrát napadlo!

Konzultace…na ni jsem jela hned po práci. Před posilkou jsem stála jak trdlo. Opravdu jsem si připadala jak puberťčka, která čeká na první rande. Zevnitř posilovny se ozývaly děsné zvuky. Hekání, řev, syčení a tvrdá hardcore hudba. SUPER! Trenér přijel zanedlouho. Probral si můj jídelníček, návyky, pohyb, kde pracuji...změřil si mě, a to mi jen potvrdilo, že jsem udělala dobře. Změřil si mě totiž starým dobrým kaliperem. Tedy kaliperačními kleštěmi. Všichni vás většinou šoupnou na váhy, nechají vás držet nějaké hebla v rukou apod. TOHLE bylo ono. S tukem jsem na tom dle tabulek v cajku. Avšak, je jasné, že tabulky jsou dávno někde jinde ale důležité je mít to měřítko a sledovat dle něho pokrok. Což budeme dělat…

Trenér si hned domluvil se mnou první hodinu...OU!

Jelikož jsem strašná hrdinka, říkala jsem si, že není problém. JASNĚ! Vše v cajku a přece nejsem takové máslo. Vždyť doma cvičím se Zuzkou Light a pracuju na sobě, jezdím na kole, bruslích …bla bla bla…OOOO Mirko jak jsi naivní!

V úterý přišel můj čas. Z práce jsem sedla na bus…a jela tam. Před vchodem jsem se ani nezastavila, protože jsem věděla, že bych už nedošla do cíle.
Na recepci byla milá slečna, která byla shodou okolností spolužačkou mého přítele, takže super duper. Trošku mě to uklidnilo, pokecaly jsme, vysvětlila mi, jak to tam chodí a přitom všem jsem se snažila ignorovat ty skřeky a řev místním „drobečků“. 120 Kg je zde zcela běžná váha…tak co řeším.

V šatně jsem se převlekla rychlostí blesku, pití, ručník, culík a hurá mezi ně.

Posilovnička je to vskutku dost malá, ale nabitá železem od shora až dolů!!! Sedla jsem na kolo na rozehřátí, než trenér dojde, ať jsem ready! Po 15 minutách jsem se rozehřála a šlo se na věc.

Start = břicho. Zkracovačky na kladce. Joo to zvládnu. HA HA HA. Vlezla jsem na to a po první sérii jsem myslela, že je po mě. Bože, moje zděšení ten den nebralo konce! Celý trénink jsem si říkala: „To je moje kondice na tom tak špatně?“ Trenér se smál, ale stále mě povzbuzoval, radil mi a opravoval, když bylo něco špatně. Nejhorší pro mě? Zvedání nohou ve visu. Lidi…moje smrt, zjistila jsem, že moje břišní svalstvo je úplné bláto. Pak jsme si dali nohy, pár cviků na boky a zakončili to bicepsy. Můžu vám říct, že jsem byla zpocená všude. Lilo ze mě…ale když už jsem byla na stepperu (strečink)…ten pocit byl k nezaplacení.  Připadala jsem si jako vítěz, možná jsem se tak i tvářila. Každopádně následná sprcha…to je …však to znáte. Mnohé z Vás, chodí cvičit a sleduji, jaké pokroky máte. Takže to možná zažíváte denně.

Já se dnes s vámi dělím o své pocity, postřehy a myšlenky, které ze cvičení v opravdové posilovně, mám.

Vyšla jsem jako nový člověk. Koupila jsem si měsíční permanentku a víte co? Dneska mě čeká druhý trénink. Musím říct, že jsem měla velký strach, že se ve středu nezvednu z postele…No vstala jsem, to je jasné. V práci jsem jako naschvál musela jít na přejímku zboží, no a co vám budu povídat, při vybalování krabic jsem pocítila své svalstvo řádně! Za to dnešní den? Už v noci, kdy mě probudila bouřka (sakra!) jsem pocítila, že mé svalíky bolí teda o 100% víc než včera. Dnes…těžko se mi zvedají ruce. Opravdu, mám pocit, že mé prsa, ramena, boky a břicho mám v ohni. A to mě dnes čeká trénink na záda a prsa. SUPER!

Ale i tak mám dobrý pocit a jsem zvědavá, co mě dneska čeká a nemine. Můj trenér je velmi milý, vtipný ale precizní a důsledný. 

Možná vám moje "poprvé" bude připadat směšné, trapné a naivní? Kdo ví. Ale je celé o tom, že to chce jen udělat první krok. Pak se už vezete. Strhne vás to jako vlna a je na vás, zda se necháte semlít, nebo budete bojovat do posledního dechu. 

Já si vybrala do druhé! Vím, že pro ty z vás, které chodíte do posilovny běžně, je to denní chleba, ale možná jsem právě vám připomněla vaše začátky, třeba jste se styděly úplně stejně jako já. 

A možná tohle všechno dá vám, kteří jste ještě nikde nebyli, sílu a odhodlání to zkusit. Jde o to přemoci v hlavě ten předsudek, že toto je jen pro otrlé sportovce, jen pro muže a jen pro skvěle vypracované lidi. 

Omyl...jeden velký omyl. Chodí zde úplní laici (viz. já), muži nemají čas zírat na ženské (většinou sledují svou formu a své milované svaly v zrcadle) a ženy zde chodí taky!, a vypracovaní z posilovny vycházejí...ale někde se přece vypracovat museli, no ne? Možná by to mohla být jedna z motivací.
Pro mě je to síla. Mít sílu, silné a zdravé tělo...a jestli u toho budu vypadat dobře? ch chíííí, ještě aby ne! 

Držte mi prosím palce, dává mi to sílu a jsem ráda, že se tady o to s vámi můžu dělit. Mnohé z vás, které sleduji a čtu tak dlouho, jste mou inspirací a dodává mi to energii. 

Budu ji teď potřebovat. 

Takže...za měsíc uděláme porovnání...před a po velkém železe? Asi tak bych to nazvala...

Hezký čtvrtek úplně vám Všem. 

Vždy a zase Vaše M.