Posilovna a já neboli – co vás naučí pot!

Tak drazí a milí!

Hodina cvičení jdou 4% z tvého dne! Žádné výmluvy!

Je to už týden, co chodím pravidelně do posilovny mezi OBROVSKÉ chlapy, kteří se brutálně potí, řvou, syčí (fakt nevím, jak jinak ten zvuk nazvat) a hekají hůř, jak v nějakém východoněmeckém pornu z osmdesátých let (ne, že bych byla znalec, jen miluju Polreicha a jeho kecy).

Je fakt, že tak jak jsi myslela, že jsem celkem v kondici a že činky mi nedělají problém a taky že moje břicho je na tom stále celkem obstojně za těch "pár" měsíců, kdy se doma "dřu"...tak to byl všechno jeden velký, obrovský a naivní OMYL!

CO mě teda posilovna pro čtyřech návštěvách stačila naučit? (ano, jsou POUZE čtyři...dnes přibude další)

1. Když si myslíte, že tak jak to děláte, je to dobře - vždy to jde nejmíň o 50% líp!
2. Máte strach, jestli se nebudete stydět? OMYL č. 2, nemáte ČAS se stydět! (tedy, pokud to děláte správně a nekecáte u báááru)
3. Všichni na vás čumí? Další omyl...každý se věnujeme tomu, pro co tam přišel a to je primárně cvičit (o tom, co zde dělají výjimky, to psát nebudu). Každý většinou kouká do zrcadla, kontroluje formu (obdivuje se) a kašle na nějakou upocenou holku na legpressu
4. Máte pocit, že už ten poslední shyb, dřep, zkracovačku...cokoli, že to prostě nedáte? Ale ano, dáte. Stačí si vzpomenout, pro CO tu jte, kouknout vedle na zkušené borce a slibuju vám, že ten poslední uděláte nejlíp z celého tréninku.
5. Denně v práci vypiju 3 litry vody....nikdy jsem pak už doma neměla žízeň. Teď? Ve fitku piju jak hydrant a nemám dost.. Ale co to značí? Že to dělám dobře...
6. Vždy jsem si myslela, že já se přece tak moc nepotím... (dobře se zapomíná na staré časy). joooo Mirko, tak vypadá dřina, seznam se! Moje triko, podprsenka, ponožky a DOKONCE i spoďáry jsou promočené (ne, že bych trpěla pomočováním se), ale prostě to tak je. Po tréninku jsem jak dveře od chlíva...
7. Už konečně chápu ten úžasný, přenádherný a jedinečný pocit. Vyjít z fitka...osprchovaná, příjemně unavená a přitom nabuzená. Vždy se pořádně nadechnu, kouknu na nebe a ...směju se jak debílek. Má to sílu!
8. Pokroky, ať jsou sebevíce malé, jdou znát. To, co jsem minulý týden NEMOHLA prostě udělat, nezvedla nebo nezvládla udělat 15 opakování v kuse...jde to fajn. Tento týden jsem se hecla a zvládnu to lépe. 
9. Váha je hold váha...bez ní jsem stála na mrtvém bodě (gratulujeme Mirko, vítej v reálném světě)
10. Poznáte fajn lidi. Myslela jsem si, že toho člověk a vůbec lidi tady v ČR není schopen. Po zkušenostech z krušné části městečka Ostravy a také po zkušenostech nějak...spíše negativních, jsem si myslela, že lidi už k sobě neumějí být vlídní, pozorní, milí a tolerantní. Tady jsem poznala fajn lidičky. Chlapi se mě ujali jako vlastní. Pomáhají mi se cviky, povzbuzují mě,  když už nemůžu a chválí mě, když je po všem! Zdraví mě i mimo posilku...je zde vidět spojitosti. Společný cíl, zájem, klid a přesto adrenalin kamkoli se kouknete...

Když se během svého tréninku:
1. potíš
2. těžko dýcháš
3. děláš ošklivé ksichty
4. bolí to
5. když chceš zároveň přestat a pokračovat
6. když víš, že to zítra budeš cítit
7. když chceš vypít galon vody (galon=cca 4,5 litrů:-D)
8. když se cítíš dobře...

tak to děláš správně!

Tak to bychom měli. Mirka se vykecala a papír nezůstal bílý. Určitě podobné články, zpovědi a zkušenosti, najdete i od X dalších bloggerek. Já jsem vám chtěla ukázat, jak to mám já (bodejť by ne, když je to můj blog, no ni?) ale také to, že holka, která doma začínala s Jill, potila se u PC se Zuzkou Light, zkoušela všelijaké humusy i výmysli s jídlem/nejídlem..."hecla" se a šla do toho po hlavě. 

Bez většího promýšlení, otálení a odkládání. 

Kalorie spálené přáním, doufáním, koukáním na motivační obrázky, výmluvami, sněním, žárlením, nenávistí = 0
Kalorie spálené cvičení? TISÍCE!
Teď zvedni zadek a jdi cvičit!

Stojí to za to! Byť to není dlouhá doba a počítám, že na mě přijde i krize, kdy to budu chtít vzdát (ostatně jako ve všem, jednou to přijít musí), nelituju ani minutky, koruny či kapičky potu. 

Třeba inspiruju ty z Vás, kteří se stejně jako já zastavili na mrtvém bodě, ze kterého se ne a ne hnout. 

Vím, jaký to je pocit. Ale chce to jednat. Už více nečekat...je to jen na nás!

Držím palce...Doufám, že si na toto vzpomenu třeba po měsíci, kdy budou třeba vidět první změny? Ty mě doufám jen upevní ve víře, že tak je to správně. Na to si ale musím ještě máknout!

Hezký půl týden Vám všem!

Vaše M.