Elinka, čili život se štěnětem...

VÍM VÍM VÍM, že tento blog se většinou věnuje jídlu, receptům, fitness apod. Ale hlavně...je můj a věnuje se MĚ, takže...proč o tom nenapsat...Když to tak radikálně změnilo můj život? 

Naše Elí 

V povánočním příspěvku, jste možná postřehli (vy lidičky, kteří mě čtete :-D ), že jsem si pořídila štěně. Respektive, MY jsme si pořídili štěně, co by opožděnější svatební dar, ale i tak. Psa jsem chtěla celý život. Moje maminka b y mohla vyprávět ty prokecané díry do hlavy, jak moc jsme chtěla zvířátko, a když to nevyšlo, tak se hodila i želva, nebo rybičky, nebo křeček, myš, morče? 

Všechno to je super...ale ...není to TEN mazlík co vás rád vidí ,přivítá, vyžaduje vaši pozornost, je schopen se něco naučit...prostě, který reaguje jinak, než hlodáním mříží od klícky, aby dostal seno!

Dlouho jsme s manželem přemýšleli, jaký pes bude ten pravý pro nás...a musím se přiznat, že jsem to hlavně já. Ondřej byl pro menšího psa...to bylo jediné kritérium. 

Já byla trošku náročnější. Chtěla jsem dravého, aktivního a silného psa...Ale aby byl zároveň mazel a pes pro rodinu. Aby chtěl být s námi ale byl dostatečně samostatný a statečný...

Víte který pes toto splňuje na 110 %? 

Stafordšírský bulteriér!

Hledala jsem více jak 5 měsíců toho správného psa...respektive. Fenu. Na té jsme se shodli už na začátku toho procesu. 

Je mi jasné, že dost lidí se na plemena BULL vždy dívají skrz prsty, co si budeme nalhávat. Média jsou mocná čarodějka a titulky typu: BOJOVÝ PES ZABIL DÍTĚ jednoduše přiláká pozornost všech matek, babiček apod. Všichni hned začnou vykřikovat, co to jsou za zrůdy a kdo si je pořizuje je masový vrah a tyto bestie patří na řetěz, nebo ještě lépe vyhladit!

No, trošku bych se uklidnila a upustila páry. 

Dle statistik je nejvíce napadených lidí víte jakým psem? Německým ovčákem...vůbec to není o agresi, vrozených pudech (i když ano, každé zvíře má nějaké vrozené vlastnosti, stejně jako my) ale já prostě a jednoduše stále věřím v to, že jaké si to vychováš, takové to máš. 

Zjistila jsem totiž po prvních dnech se štěnětem, že je to úúúúplně stejně jako s dítětem. Kdybych jí dovolila štěkat a vrčet na mě, kdybych ji nechala kadit a čůrat, kam se jí za chce, kdybych ji nechala kousat všechno na co příjde....bude z ní bestie na řetězu...protože nebude vždycky malé roztomilé štěně...ale jednou z ní bude dospělý pes, se sílou, tvrdohlavostí a hlavně, byla by bez výchovy....

Měli jsme pár nabídek vzít si psa tohoto typu z útulku. Našly se štěňata v parku apod. Všechno je to krásné a věřte mi, zachránila bych je úplně všechny, ale...

Je tu velké ALE. 

Tyto plemena mají dlouholetou historii a křížení jen tak hala bala...bych prostě nepodporovala ani za nic. Byť je pes s PP podle mnohých zbytečnost a je to drahé a já nevím co...ANO, je. 

Ale kdybych chtěla pouliční směs tak jdu na ulici, posbírám prvního, kterého najdu a jdu domů spokojená. Já chtěla vyrovnaného parťáka pro život, na kterého se mohu spolehnout a hlavně, který bude zdravý a v pořádku!

To byl prvotní cíl...

Prohledávání chovných stanic někde na Moravě, byl neskutečný proces. Štěňata byla hned pryč a nebo nebyly v plánu. Fenečky jsou nedostatkové "zboží" a tak jsem hledala každý den, kde se dalo. 

Najednou jsme narazila na inzerát. NARODILO SE 5 FENEČEK! To bylo znamení. 

NO NEKUPTE TO!

Bylo mi jedno, jakou bude mít barvu a bylo mi jedno, jestli má flek tu anebo tuhle...prostě, jsem ji chtěla vidět. 

CESTA byla děsná, mlha, noc a jeli jsme přes p***l světa až do malé vesničky u Brna. Dojeli jsme tam až večer, protože nebylo kdy jindy jet. 

Zbyly nám už na výběr jen 2 holčičky...Rozlišené byly barevnými stužkami. 

Světle modrá nás uchvátila...jako jediná měla na bradě bílý flek (soukromě jsme jí říkali Lenin), byla sice akčnější, ale získala si nás hned na první pohled. 

Hned jsme zaplatili, podepsali smlouvu a jeli domů s pocitem, že za týden už budeme mít doma malé černé psí mimi!

DOJMY?!

• Super nákupy - alias, nadšení pro nákup výbavy pro štěňátko = pelíšek, deky, misky, obojek, vodítko, hračky, granule!!!!, plínky na učení čůrání, pytlíky na h*****
• Mateřská dovolená hadra!  - fakt že jo, využili jsme toho, že jsem byla na nemocenské, kvůli mému úrazu, o kterém jsem tu několikrát psala (ANO MIRKO, 100x stačilo!!), takže jsem s ní mohla být 24 hodin denně a to si pište, že to tak přesně bylo!
• První 3 noci jsou nejhorší, o tom bez debat. Hledala maminku, nemohla spát v klidu celou hodinu, bála se ve tmě, když se probudila
• Pořád všude a stále s vámi. Na záchodě, v koupelně, v kuchyni, v šatně...kam jsme se hnula, tam mi asistovala. 
• JÍDLO JÍDLO JÍDLO
• zhubla jsem 3 kila :-D ne proto, že bych stresovala, ale zkrátka jsem neměla tolik času jíst. Starala jsem se o ni a nejtěžší asi bylo vychytat, aby čůrala a kadila tam, kam jsme chtěli my...ze startu to bylo doma plínku...ale to jen týden. Pak už pěkně ven!!!
• miluje lidi a děti obzvlášť (mají to v krvi  - v Anglii, odkud jsou dovezeni jsou tzv. Nanny dog)
• Má rodokmen, že opravdu zírám
• Miluje přetahování se o cokoli...hračky jakéhokoli tvaru, materiálu...hlavně když blbneme. 
• Bojí se vysavače a mopu
• Miluje když jím tvaroh nebo bílí jogurt, obzvlášť když slyší ten zvuk, že vyškrabuju kelímek...ví že ho dostane na "vyčištění"
• U veterináře je z ní klidné malé štěňátko, které leží na stole a klepe jak osika...nechápu!!!!
• Od mimina má jizvu na čele (Pro mě je to znamení - HARRY POTTER!), každý říká škodáááááá. já ji mám ráda i s jizvou, aspoň ji VŽDYCKY poznám a je prostě výjimečná!

Jsou to starosti, ale čím je starší, tím je to krásnější. Sice mě někdy mrzí, že už není tak maličká, to kulaté bříško, neohrabané pohyby,  nezlomené ušíčka tak, jak by měly být apod. Už z ní roste malá slečna. 

Krásně se osvaluje (narozdíl ode mně), pevní se jí celé tělo a roste před očima. Tvaruje se ji hlava, čelisti sílí a uši už jsou tak, jak by měli u chovných pejsků stafbulíka být. Srst se jí nakonec vybarvuje po mamince a to je černá žíhaná. Má pár žíhanců na zádech a bocích. 

Chodíme ke kynologovi a cvičíme ji. První návštěvu byl u nás a poradil jak ji trošku zkrotit a ustavit její dominanci (což trošku dominantnější byla!). Nastavil rozvrh krmení a venčení, a světe div se, doma ani loužička už od 3 měsíců!!!! JUCHÚUU!

A takhle roste...zde jí jsou necelé 3 měsíce

Už má zasebou všechny očkování, takže příští týden půjdeme na první oficiální výcvik mezi velké psi. Těším se, že si konečně zvykne mezi lidmi a psi ...je to potřeba!

Jsem ráda,že jsme to tak udělali, i přesto, že moje rodina (až na taťku) jsou zapřísáhlí antipejskaři. Nemají rádi jakkoli velkého/malého psa a cokoli s ním spojeného. Ale jsou tolerantní, takže s tím není vetší problém. Naopak manželova rodina je VELEpsí rodina. Až příliš....

To je tak, když vezmete štěně na pole s pocitem, že si proběhne...ale bahno máte VŠUDE VŠUDE...ELÍ skoro 4 měsíce...

Já jsem někde na středě...miluji svého pejsánka, ale nemám ráda pusinky, ležení na gauči či v posteli a prostě pořád nějak si říkám, že je to zvíře a musí poslouchat ono mě a ne já jeho! Takže tak! 

Ale taky jsem sem tam ulítlá, chci ji kupovat stále hračky a když se venku klepala kosou, chtěla jsem jí koupit obleček....naštěstí se nic z toho nestalo! Mám přece WILLPOWER no ne? 

Naše Elí (někdy SATAN a někdy LENIN) je velmi živá..už méně spí, naučila se srandovně kňučet/kvokat, přesně tak, jak to prostě dělají všichni stafbulové na celém světě...

Můžu říct, že se velmi těším, až se oteplí a budeme moct s ní jít dál na procházku, na tůru apod. Teď je přece jen 4 měsíční štěně, které se sice tváří houževnatě, ale ...to jen tak vypadají...a tak to mají celý život!

Snadné je soudit dle vzhledu...