Nový začátek...podruhé

Tak a je to tady...

ne jen, že je pátek (oujééééééééé) ale navíc pomaličku končí leden (jarooooooo) a prostě je to dobrý den, tečka!

Každý konec je nový začátek....

I když pracovní týden končí (pro lidi pracující klasicky od pondělí do pátku a pro všechny studenty - tímto se omlouvám lidem pracujícím krátký/dlouhý týden), já právě začínám. 

Jak jste si mohli všimnou, kvůli úrazu, který jsem měla někdy v září/říjnu minulého roku, jsem  nemohla pokračovat v cvičení v posilovně a vůbec, nemohla jsem pokračovat v pohybu celkově. 

Nebyla jsem schopná dělat nic většího, než-li chůze (no to je probléééééém). Nebylo to nic děsného, ale sotva se mi začalo dařit a viděla jsem na sobě pokroky, musela jsem přestat. 

Ale...jelikož se nevzdávám velmi snadno, skočila jsem do toho rovnýma nohama!!!!

Prvním krokem bylo začít chodit na rehabilitace, které jsem si konečně domluvila v našem centru...aleluja! Trvalo mi to, hold byly svátky a pak krušný nástup zpět do práce. NO a pak už jen zbývalo se odhodlat a vstoupit zpět na místo činu. 

Do posilovny jsem vkročila už několikrát, ale vždy jen tak na 40-45 minut...k ničemu extra jsem se neměla. Co vám budu nalhávat. Měla jsem strach a respekt z toho, jak to dopadlo posledně, natrhnutý stehenní úpon, sval a kyčelní kloub dostal taky zabrat. Hold, jsem všechno chtěla HNED a HONEM...no...Takže moje tréninky teď byly dosti chabé. 

A doufám, že nejde poznat jak miluju mimoně :-D

V pondělí jsem byla...trápila jsem se a navíc tam bylo tolik lidí (150 kilových obrů, kteří funěli a řvali jako paviáni). Nedostala jsem se pořádně "k lizu" a tak jsme se na to opět po 40 minutách vyprdla a šla domů...nový trenér, který sedí na recepci a dohlíží na fitko mě ale zastavil a ptal se, co se děje, že tak krátce apod. Nabídl mi pomoc a jelikož je to chlapík, který se sám aktivně věnuje vzpírání a crossfitu, proč ne? Změna je život a život je změna....

No a ve středu jsem šla do toho!!!

Patrik si mě vzal pořádně do parády. Můj předchozí trenér nebyl špatný....ale už netrénuje aktivně, sám na sobě už příliš  nepracuje, jen se spíš udržuje a vlastně...už má trošku jiné priority. 

Patrik byla ale změna...a to k lepšímu!

Ukázal mi pár cviků, jak je správně dělat. Takže...jsem zjistila, že spoustu z těch základních (široké dřepy, mrtvý tah, legpress apod...) jsem dělala trošku špatně. A byly jsme u jádra pudla...

Proto jsem až přespříliš zatěžovala klouby, přetahovala studené svaly a šlachy a tak se nebylo čemu divit, že to jednoho dne prostě prasklo....doslova!

Trvalo to ...1,5 hodiny. Krásně to uteklo, dalo mi to zabrat. ale měla jsem radost, že mě velmi chválil za techniku a výdrž. Že aspoň kousilililinek toho ve mě zůstal. Projela jsem celé tělo. Po sprše jsem si připadala jako kdybych zdolala Olymp. WAU! 

Sice sejít schody bylo horší..(proč jsou všechny fitka DOLE nebo NAHOŘE?!!!!!) ale doma jsem lítala po bytě jako motýlek...

No a v úterý? Po čtyřech z postele a dosednou  na záchod...au au au auuuuuu! 

Můžete si být jisti, že TAKOVOU svalovou horečku jsem teda neměla nikdy! A to jsem si myslela, že už měla taky všechno :-) OMYL. 

Opravdu trpím...tyto dva dny jsou pro mě bolest při každém pohybu. Nejvíc mě teda bolí zadek a stehna. Každý krok je bolest a na tom ledě vypadám jak nemocná kačena! Ťapu si po milimetrových krůčcích...pomaličku (snažím se rychle ale vypadám jak tučňák). 

ALE! Dneska jdu zas! Musím to rozhýbat a pomalu se vpravit zpět do světa pohybu. Už bylo dost stagnace a lenosti! 

A víte co? Těším se...opravdu se moc moc moc těším a mám z toho radost. Zase mám v sobě tu energii (kterou nemohu momentálně vyjádřit pohybem), která mě žene kupředu. Mám radost a těším se, až budu moct na sobě víc a víc pracovat...

Snad to dneska přežiju...Ale...kdo řekl, že to bude snadné?!?

Co vy a bolest svalíků? Jak to zvládáte, překonáváte? 

Užívejte si svůj páteček. Doufám, že máte nějaký super duper plán. 

Makejte, odpočívejte, papejte a čerpejte energii!

Vaše M.