Jídelní okénko č. XVIII.

Tak jo, podzim je tady, NANU NANA mi tento týden dalo jasně najevo, že je čas myslet na vánoční dárky, výzdobu, filmy, hudbu a myslet vůbec na to, že se blíží. 

Než ale příjde ten nejkouzelnější čas v roce, kdy i obyčejná polévka a zapálené svíčky mají svou úžasnou atmosféru, je čas jíst.

A tady to je.

I přesto, že byl polední dny velmi teplé, až nezvykle, měla jsem sem tam chuť na teplé jídlo.
A tím snídaně byla. Kokosová kaše s kakaem, máslo a zmrzlé borůvky.
Kokosová mouka, mléko, troška proteinu. V tomto případě kakaový protein.
Mňám!

Už jsem se zmínila, že miluju mák?
Jo..asi jo.
Sem tam...
Složení makového trhance (který měl být palačinkou, ale pomlčíme o tom).
Kokosová mouka, vejce, mák, protein. - smaženo na kokosovém oleji a k tomu bílý jogurt.

Zelenina. Osudné téma, které nikdo nechce moc slyšet a pro některé, které znám, je to vlastně sprosté slovo.
Miluju zeleninu. Jím ji každý den a tipuji, že tak 500g to bude.
Tady je okurka, sušené rajčata, cherry rajčata, kysané zelí a k tomu opékaný sýr.

Podzimní čas = dýňové recepty kam se podíváš!
Dýňový koláč s mákem a tvarohem. Perníkové koření dodalo to správné aroma.
Koláč pěkně na snídani.
Recept jsem přidávala už loni, tady.
Je to pořád to samé, jen do vrchní tvarohové vrstvy jsem zamíchala pořádně máku. Přidala to koření a tak...prostě, recept je variabilní a co už, podle chuti si jej modifikovat můžete kdykoli.

Není nad to si s manželem užívat malý piknik uprostřed obýváku, když stolek je čerstvě nalakovaný.
Bylo to bezvadné. Domácí jablka se skořicí, pudink v misce, dýňový koláček, káva a milující muž.
Nic víc není potřeba.

A opět je tady. Stejná jako na první fotce, jen jsem změnila ořechy a nedala kakao. Myslím, že v těchto nadcházejících sychravých dnech to bude čím dál častější snídaně.
Mňamíííí.

Super oběd. Zapékaná brokolice, vejce, šunka, nahoře gouda.
Není potřeba trávit v kuchyni hodiny a kouzlit. Ty největší kouzla jsou tak snadná a jednoduchá a přesto..efekt je dokonalý.

No a to je další povinnost.
Dýňová polévka s kari kořením, prosciutto, dýňová semínka, gouda.
Jednoduchá večeře. Obzvlášť, když to jde vařit v mé milované konvici Vitamilk.

 No a to by mohlo zase na chvilku stačit.
V poslední době se necitím fyzicky moc dobře, připadám si jako balon, který stačí jen prasknout a spustí se lavina. Ale to nevadí. Pořád je na čem pracovat. 

Dobré jídlo ale šidit nelze. Vím, že máme jíst jen pro to, abychom žili. Ale nemohu si odpustit to, aby jídlo bylo rituál, něco, při čem si i odpočinu a trhá mi srdce, když mnohdy jsem nucená (kvůli práci) nejíst XY hodin a nebo si skočit do LIDLU pro pár věcí a nahltat to do sebe. A pro to jsem ráda, že minimálně to jedno jídlo stojí za to. Kdy je bříško spokojené, hlava vyklidněná a rituál dodržen. 

Máte takový rituál? Je něco, co děláte VŽDYCKY?
Já například miluju proteinové tyčinky vždycky teplé. Nebo všechno jím JEN vidličkou nebo lžičkou.
Mám ráda jídlo z misek a hlubokých talířů, atd. atd. O tom jsem ale třeba psala i tady. 

Mějte krásný den!
Vaše podzimní M.