Být sám se sebou spokojený? Být úspěšný? Být stále motivovaný – sebe láska…

Všude kam se podíváte se píše, jak máme mít rádi sebe sama, jak máme být spokojení s tím, co máme…držet motivaci každý den, 365 dní v roce…

Ano, musíme být spokojení, ale ne až tak docela. To je můj názor. Přece jen, kdybychom byli se vším tak děsně moc spokojení, ať už se sebou, s prací, studiem, domovem atd. atd. tak bychom neměli důvod se posouvat, zlepšovat, měnit… #noprogress. Je to cíl?

Nicméně, to, jak přistupujeme k sobě a svému osobnímu prostoru se více nebo méně překresluje i do našeho vztahu – s přáteli, s rodinou, partnerem/kou,  kolegy. Ať chceme, nebo ne. Nemám ráda to rčení, že pokud nemám ráda sama sebe tak nemůžu milovat ani někoho dalšího. Ale, když ohlížím přes rameno zpět, vidím na tom kus pravdy.
Není to jen o těle, vzhledu a pořád nekončícím tématu hubnutí, ale spíš o celkové podstatě sebe sama. Byla jsem nespokojená s tím, kde jsem, s kým jsem, s nejasnou budoucností a ať jsem ji zachraňovala jakkoli, výsledek nebyl pro mě uspokojivý.

A tak to přišlo – změnila jsem sebe a celý svůj život.
Přišla jsem na to, že nepotřebuji k životu spousty peněz, nepřinesly mi totiž štěstí. Přišla jsem na to, že nemusím mít každý měsíc nové oblečení, boty, tašky a dekorace v bytě. Ne, nepotřebuji ani 50 odstínů laků na nehty, nepotřebuji ani ultra notebook v brašně ve škole. Nemusím trávit každý den 3 hodiny ve fitness centru, abych měla dobrý pocit. 

Ale co takhle uvařený šálek čaje milovanou osobou, zafixovaný zvrtnutý kotník, když Vás bolí, koupení krabice tvarohu v lednici, večeře doma udělaná, když přijdete pozdě z práce, květina ve váze, pusa na čelo při odchodu, šťastný pes, který běhá po horách, zarámovaná fotografie z krásného dne…to mi dalo smysl všeho.

Najednou jsem přišla na to, že mi stačí starší nábytek, který jsem si zrenovovala, koupila z druhé ruky a víte co? Stále žiju! Že si vystačím se šatníkem, který mám, a i tak nejde zavřít skříň, že to nechce pořád nové kousky, ale dopoužívat ty starší – není to hanba!
Raději, za ušetřené peníze vidět slunce odrážející se v Big Benu nebo zapadající slunce nad mořem, nebo lapat po dechu při ranním běhu v parku, nebo třeba se máčet v lázních v Rožnově s krýglem desítky v ruce. Protože, tak jsem to vždy chtěla. Mít na co vzpomínat, cítit ty okamžiky v srdci a mít pocit, že tak to prostě má být. A potom koukat na novoroční ohňostroj se slzou v oku, protože si přemítáte, jak krásný ten rok byl.

Ale tohle všechno se nestalo samo a ani přes noc.

Stalo se to díky mě a mému vědomí, mému rozhodnutí a soustředění se na to, co od života chci.

Je nesmyslné a bláhové dávat si velké cíle, jako např. zhubnu 20 kilo za půl roku, budu cvičit Crossfit, přestanu jíst jako čuně anebo – budu šťastná!
Ne…takové cíle jsou sice ušlechtilé a krásné, ale ruku na srdce, jak jich chcete dosáhnout? Jak na tom pracovat, když nemám nic určitého, čeho se chytit. Většinou totiž po měsíci zjistíte, že když nevidíte výsledky, žádné číslo, žádnou hmatatelnou hodnotu, ztrácíte motivaci a upouštíte ve snaze.
Tedy, tak jsem to velmi často měla já, možná se pletu. Klidně mi dejte vědět, jak to máte Vy a jak bojujete…

Já zastávám systém malinkých kroků, cílů, které plním každý den.

Soustředit se na to, abych dnešní den šla cvičit, jedla zdravou snídani, oběd i večeři a udělala v ten den něco, abych byla šťastná, např. zajdu si s manželem na kávu nebo zasadím si květiny na okno, zajdu se psem ven, večeře při svíčkách – to všechno je proveditelné, reálné a ihned lapitelné, počitatelné a viditelné.

Pak večer ulehám a mám pomyslnou „fajfku“ v hlavě, že den byl 100% gůd a já splnila své „cíle“.
Když takhle půjdete den za dnem, najednou zjistíte, že Váš cíl je tady. Váha klesla o pár kilo, oblečete ty staré rifle, a pocity? Každý den stojí za to…tak proč nebýt šťastná?

No a tak to je…tuhle myšlenku mi vnukl William Smith. Mluvil o motivaci a úspěchu. Přirovnával toto myšlení ke stavbě domu. Než si dát za cíl obrovský dům, je lepší a efektivnější mít každý den cíl poskládat určitý počet cihel. Najednou zjistíte, že cihličku po cihličce máte celou zeď a pak další a další a najednou – dům stojí.

Cihlička = každodenní úkol = cíl pro každý den.

Přikládám video s tímto zajímavým chlapíkem a jeho filozofii úspěšnosti a motivaci. 

https://www.youtube.com/watch?v=q5nVqeVhgQE

Zkuste někdy pozměnit úhel pohledu na věc, nedělejte na sebe tolik tlaků a nevytvářejte si stresy, v životě a v tomto světe jich je už tak dost.
Buďte spokojení…

Vaše M.

Komentáře

Oblíbené příspěvky